Jak jsem psala v příspěvku o přečtených knihách, již téměř deset let si zapisuju, jaké knihy jsem přečetla, a jak se mi líbily. Každoročně pak volím Moji knihu roku, což je knížka, která ode mě dostala nejvyšší ocenění, ale líbila se mi ještě o chlup víc než knížky jiné.
Moje kniha roku musí mít nejen nejvyšší počet hvězdiček (tj. pět, ale v opravdu mimořádných případech i víc), ale zároveň ve mně zanechat trvalý dojem, abych ji i po letech na poličce v knihovně „poznala“. Nezřídka se stává, že je kniha velmi čtivá, ale nezapamatuju si ani její název, ani jméno autora, a když ji po letech vidím, vím, že jsem ji četla, ale nevybavuju si, o čem je – nebo jen velice matně.
Na Moji knihu roku není třeba mít daný počet kandidátů. Původně jsem chtěla stanovit, že může / musí být ročně například pět kandidátů. Pak se ale ukázalo, že někdy jich je míň, někdy víc, a je zbytečné to tedy nějak omezovat.
Smutné pro danou knihu je, když má ten rok silné protikandidáty, protože (alespoň podle mých stávajících pravidel) vyhrát může jenom jedna. Měla jsem tendenci udělat jednu výjimku a chtěla jsem loni nechat vyhrát ne jednotlivé knihy Luca de Fulvii, ale jeho jako autora, protože bych nedokázala vybrat, která je lepší. Pak jsem si ale všimla, že jsem naštěstí jeho druhou knihu četla až v samém začátku letošního roku, a tak jsem mezi jeho knihami nemusela volit J
Může se však zároveň stát, že v daný rok není žádný kandidát (i když to se zatím ještě nestalo). Naopak pravidelně dochází k tomu, že je velmi těžké vítěze Mojí knihy roku vybrat. Mám pocit, že když vyberu jen jednu z výborných knih, ostatním ublížím. V roce 2007, kdy jsem s těmito volbami začala, mi připadalo, že mám učinit Sofiinu volbu. Říkala jsem si: Jak to dělají komise, které vybírají světovou knihu roku?
Nekandiduju do této kategorie jenom beletrii, přestože v naprosté většině případů o beletrii jde. Ale již jednou to byli astrofyzik Brian Greene (2010) a kniha o nule (2011) a letos kandiduje Honza Markel se svou publikací o know-how.
O mých letošních kandidátech na Moji knihu roku napíšu v závěru roku 2016. Teď zveřejním Moje knihy roku za předchozí desetiletí – všechny tyto knihy můžu vřele doporučit.
Kandidáti 2007
Pullman Phillip: Jeho temné esence – Jedinečný nůž
Christensen Lars Saabye: Poloviční bratr
Zafón Carlos Ruiz: Stín větru
Murakami Haruki: Kafka na pobřeží
Bronteová Emily: Na Větrné hůrce
Vítěz: Zafón Carlos Ruiz: Stín větru (ale jen o nepatrný fous.)
Kandidáti 2008
Pullman Phillip: Jeho temné esence – Jantarové kukátko
Kohout Pavel: Katyně
Watersová Sarah: Zlodějka
Hosseini Khaled: Lovec draků
Mosse Kate: Hrobka
Coelho Paulo: Alchymista
Vítěz: Hosseini Khaled: Lovec draků
Kandidáti 2009
Brown Dan: Andělé a démoni
Brontëová Charlotte: Jana Eyrová
Feuchtwanger Lion: Židovka z Toleda
Stýblová Valja: Princ a skřivánek
Christiane F.: My děti ze stanice ZOO
Vítěz: Brown Dan: Andělé a démoni
Kandidáti 2010
Brian Greene: Elegantní vesmír
Gaarder Jostein: Sofiin svět
Zusak Markus: Zlodějka knih
Vítěz: Brian Greene: Elegantní Vesmír
Kandidáti 2011
Charles Seife: Nula – Životopis jedné nebezpečné myšlenky
Mercier Pascal: Noční vlak do Lisabonu
Vítěz: Charles Seife: Nula – Životopis jedné nebezpečné myšlenky
Kandidáti 2012
Markus Zusak: Posel
Steve Berry: Kolumbova záhada
Mark Watson: Jedenáct
Vítěz: Markus Zusak: Posel
Kandidáti 2013
David Michie: Dalajlámova kočka
James Rollins: Ďáblova kolonie
Vítěz: David Michie: Dalajlámova kočka
Kandidáti 2014
Dan Brown: Inferno
Keigo Higašino: Oddanost podezřelého X
Vítěz: Dan Brown: Inferno
Kandidáti 2015
Haruki Murakami: Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Robert M. Hazen: Příběh Země
Luca di Fulvio: Chlapec, který rozdával sny
Vítěz: Luca di Fulvio: Chlapec, který rozdával sny
Gratuluji Danu Brownovi, který jako jediný dokázal zvítězit dvakrát. Jedná se o jednoho z mých oblíbených autorů, proto je radost dvojnásobná 🙂 Vzhledem k tomu, že si zápisky o knihách roku nevedu, musím použít svůj oblíbený postup sedmi V (vymáchám vyprahlé vědomí ve vlnách všemožných vzpomínek), čímž se dostávám k zajímavých informacím. Se stoprocentní jistotou můžu říci, že v roce 1995 byl mou knihou roku Pán prstenů, v roce 2001 zvítězil Stephen King s knihou To. U ostatních si datem přečtení nejsem jist. Mezi kandidáty se řádí Kingová Zelená míle, Sága Trhlinové války od Raymond E. Feista, Harry Potter, Sapkowkého Zaklínač, Eriksonova Malazská kniha padlých (především od druhého dílu), spousta knih Agathy Christie, Duna, Šifra mistra Leonarda, Inferno, Andělé a démoni, Elegantní vesmír, Drácula, Stopařův průvodce Galaxií, Purpurové řeky a spousta dalších 🙂 Musím přiznat, že se mé žebříčky mění dle momentální žánrové nálady 🙂
Díky za výčet, co jsem nečetla, to doženu! 🙂
Skvělé, Verčo, díky moc za tipy na čtení. S některými tituly po přečtení mohu jen souhlasit, další beru jako inspiraci po čem sáhnout, jakmile budu mít na četbu volno. Děkuji.