Odmalička sním o tom, že jednou budu mít dům a v něm tajnou místnost, do které se bude vcházet – jak jinak – tajným vchodem. Nejspíš velkou tmavohnědou šatní skříní – ničím tak okázalým jako je skříň z Narnie, ale skutečnou šatní skříní. Skříň bude mít odsuvnou zadní stěnu, ale jinak v ní budou normálně viset ramínka s kabáty aj. Kdyby to otevřel nezasvěcený, nepozná to.
Po odsunutí zadní stěny se objeví další posuvné dveře. Po jejich otevření se nejprve objeví obrovská knihovna. Představuju si tu pohodlná vínová křesla ušáky, a ideálně gotická okna, těžké brokátové závěsy a všude police s knihami, stojací lampy, ale i počítač s internetem, přístroj produkující hudbu a obrazovky na sledování filmů (nejsem fanatik, který uznává jen psané slovo :)).
Místnost, kterou ve své hlavě mám už odjakživa, se bude jmenovat „Místo, kde přebývají příběhy (Place where stories reside).
Jednou jsem o tom z náhlého popudu napsala Christopheru Paolinimu, autorovi mé oblíbené fantasy série Eragon. Požádala jsem ho, jestli by mi nepřeložil tento název do starodávného jazyka říše Alagaësie. Uplynulo několik měsíců, a přišel mi od něj dopis (i já jsem mu napsala dopis a ne email). Odepsal, že název v této řeči bude znít: „Du ilia vero kvaedya lifa“. Vymyslel to jen pro mě a já jsem mu za to velmi vděčná, že si dal tu práci a odepsal. Jeho dopis mám dodnes schovaný – k nahlédnutí zde.
U vchodu do této místnosti bude viset můj oblíbený rozhovor dětské císařovny s chlapcem Bastienem z Nekonečného příběhu tom, že čím více snů a přání v sobě nosíme, tím bohatší je bájná Fantázie.
Místnost pak bude fungovat podobně jako narnijský Les mnoha světů – rozcestník, odkud vedou průchody do nejrůznějších míst – Zeměplochy, do Bradavic, do Narnie, do Matrixu, do Nekonečného příběhu, Hvězdných válek, a tisíců dalších.
Nebude chybět varování, že kdo chce jít dál, musí složit přísahu, že nikdy nikomu o tomto tajném místě nepoví, a bude o tom mluvit jen se zasvěcenými.
A v neposlední řadě zde bude výstavka mých „viteálů“, respektive filmových replik, které sbírám (o tom bude separátní post). Najdete zde Auryn, Prsten moci, kouzelnou hůlku, galeony, brýle z matrixu, model letadla Oceanic Airlines, Tardisu i Kirkovy Enterprise, světelný meč, sonický šroubovák a spoustu dalších věcí (na vše momentálně dohlíží zástup mých vyškolených mimoňů).
Doufám, že se takového domu jednou dožiju 🙂
Je pozoruhodné zjišťovat, že čtení knih postupně v člověku probouzí podobné touhy. Po dlouhou dobu jsem míval podobný sen. Časem byl upgradován na malinko realističtější verzi, stále velmi vzdálenou, ale při TROŠE štěstí uskutečnitelnou. Ovšem, TROCHA je hodně slabé slovo, spíše by se muselo jednat o pořádnou hromadu na jejímž vrcholu by začínala ještě větší hromada štěstí. Bohužel, matematika používá pro tyto případy výraz nekonečno a statistika „jev nemožný“. Co mě uklidňuje (ne, neuklidňuje) je fakt, že na tuto verzi snu mohou někteří dosáhnout. Ve skromnější vizi se jedná o stavbu typu Methven Castle či Eilean Donan, odvážnější vize malují zámek typu Balmoral, s obrovskou zahradou a minotaurovým labyrintem. Uvnitř by se nacházelo obrovské točité schodiště, které by bránili z obou stran obrovské sochy draků. Na kamenných stěnách si představuji obrazy mých oblíbených fantasy malířů, svícny, všemožná tajná tlačítka a repliky mečů a kouzelných holí. Místnosti by byly osazeny zámeckým mahagonovým nábytkem, nechyběl by monumentální vícepatrový kamenný krb ani parní lázně. Ze sklepa by vedl uzamčený vstup do obrovské knihovny, zámek by vládnul zrcadlovými bludišti, tajnými chodbami a hlavně… hlavně musí být k dispozici obrovská věž, jinak do toho nejdu 🙂 Děkuji za článek a za rozpomenutí na dávný sen, který sice snem zůstal, ale byl hezký. Zajímavý je výčet Vaších filmových replik, skoro všechny jsem si plánoval koupit, plus další jako Vetřelce, Predátora, Terminátora… Bohužel bych rád vlastnil vždy celou sérii, proto jsem se do sbírání z finančního hlediska nepustil 🙂 Zůstalo pouze u Jednoho prstenu. Jakou kouzelnou hůlku máte? Já si chtěl původně koupit repliku bezové hůlky, ale poté jsem viděl repliky ostatních hůlek (Voldemortova hůlka a hůlka Bellatrix Lestrangeové jsou nádherné) a zařekl se, buď vše nebo nic. A opět jsem u dalšího snu, jednou si koupím vše, co v obchodě bylo 🙂 No nic, přeju hezký zbytek dne, dnes jsem si slíbil dočíst knihu Zaklínač: Bouřková sezóna. Mimochodem, četla jste Sapkowského Zaklínače? Měl bych tolik otázek… 🙂
Nečetla, ani jsem na to ještě nikde nenarazila. Mrknu se na to při příští návštěvě knihkupectví!
Kdyby Vás to zaujalo, nejprve vyšly dvě knihy povídek (Poslední přání, Meč osudu), které ne každému sednou, ale kterými je dobré začít, protože některé z nich jsou důležité pro hlavní ságu, která obsahuje pět knih a patří mezi to nejlepší z fantasy, co jsem četl. Nenajdete zde klasické dělení na dobré a zlé a celé je to blízké slovanské kultuře.
Zkusím na to mrknout, díky za tip! 🙂
Není zač. Budu rád, pokud se knihy budou líbit, když se podělíte o dojmy. V opačném případě se dám zavřít do Azkabanu. Pokud se knihy nebudou líbit, ne pokud se nepodělíte o dojmy:-)
🙂