Dnes bych ráda představila docela zvláštní knihu, jejímž autorem je Bradley Somer. Kniha se jmenuje Ryba jménem Ian a podtitul má Co viděla rybička, když padala z 27. patra.
Knížku jsem si koupila, aniž by mi ji někdo doporučil, protože mě zaujalo právě nahlížení očima akvarijní rybičky. Nedávno jsem přečetla Dalajlámovu kočku od Davida Mitchieho, kde děj vypráví kočka žijící u Dalajlámy, a knížka se mi velmi líbila. A tak dostala šanci i akvarijní rybička Ian.
Obsah vám nejlépe přiblíží krátká ukázka, v níž autor vlastními slovy shrnuje děj: Zlaté rybce Ianovi trval jeho pád z akvária jen něco málo pod čtyři vteřiny. V průběhu toho času jsme byli svědky magie lásky na první pohled a cítili jsme bolest lásky umírající. Během necelých čtyř vteřin jsme zakusili divoké vzrušení chtíče i smutek nad odchodem života z rodiny. Bylo tam sebeuvědomění a pochybování o sobě a nový život přicházející na svět a uspokojení z opravy výtahu. Byla tam hrozba požáru a tajný recept na quiche starý celé generace. A ještě mnoho dalšího…“
Knížka se zpočátku četla dost pomalu, respektive se do ní dost pomalu začítalo. Děj je popisován jaksi zpomaleně, téměř vteřinu po vteřině. Jako byste si pouštěli film tak, že budete neustále mačkat tlačítko „pauza“ a prohlížet si ho záběr po záběru.
Autor však využívá techniky udržování napětí tak, že končí kapitoly právě v tom nejnapínavějším momentu a tím drží čtenářovu pozornost. Posuďte sami:
Jimenez tiše zakleje a pak pomalu přejíždí prsty po panelu a hledá šroubek, ze kterého uvolnil ten modrý drát. Najednou přejede špičkou prstu přes ostrou kovovou hranu a zaraduje se, že šroubek našel. Přiloží na to místo modrý drát, načež následuje oslepující záblesk a zapraskání elektřiny. Jimenez sebou trhne, ruka se mu křečovitě sevře a pak drát upustí. Zazáří jediná žlutá jiskra a panel začne hořet. (Konec kapitoly)
V zrcadle je vidět, jak v místě, kde se rozkročené nohy Petúnie Dalily potkávají, pod jejím naběhlým pupíkem, z tmavé spleti pubického ochlupení vyčuhuje maličká voskově modrá nožička s pěti dokonalými prstíčky. (Konec kapitoly)
Musel čekat až doteď a už se třese očekáváním. Vsune rozechvělý prst pod lepicí pásku, která drží papír pohromadě, a odlepí ji. Nedočkavýma rukama balík rozbalí. (Konec kapitoly)
Pokaždé následuje kapitola s jinou postavou a jinou rozehranou scénou a nechá vás v temnotě ohledně posledního vývoje. A vy se musíte ptát: Uhoří Jimenez v tom výtahu či ne? Umře Petúniino miminko při porodu či ne? A co se skrývá v tom tajemném balíku? A chtě nechtě musíte číst dál.
U mě knížka dostala čtyři hvězdičky z pěti právě pro její trochu pomalejší rozjezd, ale i tak je to vysoké hodnocení. Ale rozhodně ji k přečtení určitě doporučuji.
Na závěr ještě další úryvek s pěkným poselstvím: Všechno se děje z nějakého důvodu. Někdy je tím důvodem volba, která byla učiněna, někdy je to vrozené štěstí a někdy je to prostě božské. Nezáleží na tom, život se dál valí jako vodopád. Všechno se děje z nějakého důvodu, ale nejčastěji je ten důvod nejasný a bez možnosti se ohlédnout zpět.
Většinou se tyhle věci prostě stanou. Nelze to nijak ovládat, ne doopravdy. Člověk si může zvolit značku kávy nebo vloček k snídani, ale nemůže si zvolit, že nebude jíst nebo pít. Může si zvolit partnera nebo náboženství, jaké auto si kopí, ale nemůže si zvolit, že nebude milovat, v něco věřit nebo že bude žít navěky.
Někdy to prostě musíte nechat, aby se to stalo.
A aniž bych zamýšlela něco zásadního vyzradit, prozradím vám, že knížka má happy end, i když trochu jiný, než byste čekali 😉
Napište komentář