Harry Potter a Prokleté dítě – aneb víkend v kruhu rodinném

Když jsem před několika lety dočetla sedmý a tehdy poslední díl Harryho Pottera, bylo to jako by skončila jedna éra. Žila jsem s těmito knížkami řadu let a neuměla jsem si přestavit, že už žádná nebude následovat. Tak trochu jsem se i zlobila na JK Rowlingovou, že nechce pokračovat, když to přece tolik lidí chce! „Za trest“ jsem odmítla přečíst jakoukoli její jinou knihu pro dospělé – určitě ji to muselo hrozně potrefit a dodnes se z toho těžce nevzpamatovává 😉 .

Už během čtení všech sedmi dílů jsem psala svou fanouškovskou fikci z Bradavic, a po dočtení sedmého dílu jsem přidala pokračování odehrávající se o generaci dále, tedy z doby Albuse Severuse a Scorpiuse Malfoye. Nebyli hlavními hrdiny v mém příběhu, nicméně s mými hrdiny přicházeli do kontaktu. Na internetu se také vyrojila spousta podobných fan fictions o Harryho dětech, jimiž sedmý díl Relikvií smrti končí.

Když se před pár měsíci objevil „osmý díl“ Harryho Pottera, se zájmem jsem si ho přečetla hned v angličtině. Myslela jsem, že mě bude formát divadelní hry rušit, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, příběh se četl dost splavně. Jak jsem psala v příspěvku o své knižní promiskuitě, svět Bradavic je mi velmi blízký, „strávila“ jsem v něm kdysi spoustu času (zejména v mé fanouškovské fikci), a číst si příběh z jeho prostředí je jako trávit čas mezi přáteli či v rodinném kruhu.

Celkově bych knihu hodnotila jako „okay“. Působí totiž prakticky stejně jako jakákoli jiná fanouškovská fikce. Je vidět, že JKR je spíš kmotrou osmého dílu, než že by na něm nějak zvlášť spolupracovala. Kdybych neznala film Osudový dotek (Butterfly Effect), tak by mě hlavní myšlenka – jak nebezpečné je měnit minulost pomocí cestování v čase, protože to muže napáchat nebetyčnou neplechu v budoucnosti, jistě velmi zaujala. Ovšem Osudový dotek znám.

Když jsem tento film viděla poprvé (narazila jsem na něj náhodou tehdy ještě v DVD  půjčovně, když jsem namátkou brouzdala tituly), natolik mě nadchl, že jsem ho vzápětí shlédla znovu. To jsem snad s žádným filmem neudělala. Musela jsem znovu překoukat, jak jemné nuance změněné v minulosti vedly k tak převratným změnám v budoucnosti.

Prokleté dítě takhle vychytané není. Mohlo by se říct, že je to tím, že je cílené na dětské a nikoli dospělé čtenáře a tudíž je záměrně jednodušší. Ale sedm hlavních dílů rozhodně za jednoduché označit nelze. A troufám si tvrdit, že Harryho Pottera čtou dospělí stejnou měrou jako děti. A pro ty musí být velmi jednoduchý děj dost zklamáním. I když – těžko říct, jsem skutečně ovlivněná tím Osudovým dotekem, takže pro mě to vůbec nebyl nový námět.

Každopádně jsem ráda, že jsem to četla, a že vůbec vyšel osmý díl. Každý další díl je dar, a jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej 🙂