Dominik Landsman začínal jako bloger serveru iDNES. Pustil se do blogování, když se z něj stal otec na rodičovské dovolené, tak trochu aby si uchránil zdravý rozum 🙂 . Své zážitky, dobré i špatné, postupně sdílel se svými čtenáři na blogu velmi humornou formou. Jeho příspěvky vydaly na dva díly Deníčku moderního fotra, první s podtitulem Proč by muži neměli mít děti a druhý Pánbůh mi to oplatil na dětech.
Mám ve zvyku vypisovat si vzadu v knize čísla stránek, na kterých jsou zajímavé myšlenky či vtipné situace. U obou dílů Deníčku jsem si zpočátku vypisovala téměř všechny stránky, až mi to zhruba u dvacáté došlo, a tak jsem si prostě poznamenala, že vtipné je tam prostě skoro všechno.
Některé scény mě přiměly smát se nahlas – seděla jsem přitom na balkóně a řehtala jsem se tak, že okolo chodící pejskaři zvedali udivené pátravé pohledy mým směrem. Obě knížky jsou psané s velkým nadhledem a skvělým humorem.
Malá ochutnávka:
- Čeněk naopak zřejmě získával energii fotosyntézou nebo si ji vyráběl ve své malé vodní elektrárně, kterou si zhotovil pod postýlkou a která fachá na sliny. Tak jako tak je to malé perpetuum mobile, které nepotřebuje spát, a přesto funguje. Já perpetuum mobile zjevně nebyl a spánek mi v nabitém denním programu scházel.
- Hlavou mi probíhala spousta zajímavých myšlenek a postřehů, jestli by nestálo za to zavřít Čeňka do mrazáku anebo ho donést o patro výš před byt tetovaného souseda, tomu prokopnout dveře, zazvonit, nechat tam Čeňka a zdrhnout. Další varianta byla, že zde Čeňka zanechám samotného, dokud ho smrt nerozdělí…
- Ve čtyři se začal houpat na kolotoči, který jeho tíhu nevydržel a opět, jako již mnohokrát v minulosti, přišle o jedno rameno. Tím ramenem mě pak Čeněk třískal do hlavy. Mně to ale bylo jedno. Neměl jsem sílu ani chuť něco dělat a taky tu byla možnost, že mě třeba umlátí do bezvědomí, a to se pak vyspím.
- Byl to velmi divoký rok a očividně mě čeká ještě dalších sedmnáct (víc naštěstí ne, jelikož v osmnácti jde Čeněk z domu)…
Některé moje kamarádky prohlašovaly, že je to příliš kruté, než aby se tomu smály. Ale je však jasné, že je to jen nadsázka, a nadto obrovsky vtipná. Už jen při vypisování těch výroků jsem se smála tak, že jsem málem neviděla na klávesnici.
Mezitím již vyšel i Deníček moderního páru s podtitulem Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil, jehož recenzní výtisk na mě momentálně čeká na poště. Jen co ho přečtu, napíšu sem recenzi. Napsali ho společně Dominik Landsman se Zuzkou Hubeňákovou, se kterou najdete můj rozhovor zde.
A konečně, můj rozhovor s Dominikem Landsmanem najdete zde 🙂
Rodič a dítě. Vděčné téma 🙂 Na jedné straně nalezneme roztomilé a neúnavné bytůstky napojené na neznámý druh energie. Kdyby jí čerpaly z Temelína, vrátili bychom se ke svíčkám. Na druhé straně rezignující zombíci v podobě rodičů, kteří čekají, až ty svíčky budou moci zapálit. Věřte, pokud z toho vyváznete živí, určitě to nepřežijete. V podstatě existují pouze dvě možnosti, buď dítě vyhraje nebo vy prohrajete. Ale jsem za to rád:-)
:)) pěkně shrnuto!
Neměnil bych 🙂 Člověk má důvod si vymýšlet příběhy, dítě je hltá a zahřeje u srdce, když si večer před spaním řekne o pokračování 🙂 Někdy je obtížné vymýšlet nové zápletky, ale je to fajn 🙂