Kniha Marcely Mlynářové s názvem Požitkářka mě v knihkupectví zaujala nejprve obálkou a následně i lákavým názvem. Na obálce je opálená štíhlá asi třicetiletá blondýna v plavkách v houpací síti, vedle sebe sklenku šampaňského a misku s jahodami.
Těšila jsem se – jak ostatně sliboval i název, na příběh o ženě mojí generace či možná trochu mladší a její nejspíš milostné pletky či cokoli, co žena v tomto věku může prožívat.
Proto pro mě následně bylo velkým zklamáním a skoro až šokem, že hlavní postavou knihy je šedesátnice, líčící svůj všední život a zážitky se svou osmdesátiletou matkou. V knize není příběh, pouze popisování akcí jako vyklízení chaty, večeře s matkou, užívání si důchodu.
Hodně prostoru je také věnováno zájezdu po jihu Evropy, na který se hlavní hrdinka vydává, kde se také nic nestane, ale dopodrobna sledujeme nasedání a vysedání z autobusu, každou zastávku, popis pamětihodností atd. Bohužel musím přiznat, že jsem se nudila od začátku do konce.
Kniha je popisná, čekala jsem odlehčenější styl psaní a marně v ní hledala humor, ale nenacházela ani ten. Nelze než usoudit, že nejsem ta správná cílová skupina. Kdybych toto věděla, nikdy bych knihu nechtěla číst. Zde viním obálku knihy, která je silně zavádějící.
Po zážitku s touto knihou jsem se rozhodla skončit s recenzemi knih, nebo přinejmenším recenzování recenzních výtisků od nakladatelství. Dlouho jsem váhala, než jsem se do této recenze pustila. Cítila jsem se totiž v kleštích – knihu jsem dostala zdarma a nakladatelství určitě zklame, že o ní píšu špatně. Ale zase nemůžu napsat nic dobrého, když jsem v knize nic dobrého nenašla.
Takže nakonec jsem napsala pravdu a rozhodla se, že už nikdy žádný recenzní výtisk nebudu chtít. Pokud mě nějaká kniha zaujme poté, co si ji za své peníze koupím, a budu o ní chtít napsat, učiním tak s klidným vědomím a svědomím. Psát o knihách, které se mi nelíbily, mě nebaví. Jsem přesvědčená, že každá kniha si najde svého čtenáře, a určitě i kniha Požitkářka. Napsat jsem o ní musela, protože jsem se recenzním výtiskem k tomu zavázala, ale spolu s havranem říkám: Nikdy víc.
Děkuji Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku.
Paní Mlynářovou mooooc zdravím,mám přečteny všechny její knihy.Jsem sice o 10 let starší,ale potěšila mě svým nadhledem,pohotovostí a i životním elánem.Podle ní jsem absolvovala pobyt Tatrách a ten nejde zapomenout,když jste na Lomničáku ve svých 81 letech.A hlavně její rodiče,kteří byli Moraváci jako já-ty ona ve svých vzpomínkách připomíná.
Mě se tedy knihy p.Mlynářové velmi líbí i když Požitkářku jsem zatím nečetla. Mám ráda slovní humor a souhlasím i s postřehy z politického dění a děsím se devastace přírody, likvidování budov,které mají velkou památkářskou cenu, neb na pohled na paneláky se k nám zájezdy konat nebudou.
Právě začínám číst už třetí knihu Marcely Mlynářové a jsem z jejích knih nadšená. Jako by mi mluvila z duše. Určitě je to také tím, že jsem seniorka, stejného věku, s podobným osudem, ale zdaleka ne takovou fyzičkou, jakou má autorka. Je to báječné čtení!