Určitě znáte bohyni Moudrosti Athénu, bohyni lovu Artemis či bohyni lásky Afroditu. Nyní je načase, abyste se seznámili s bohyní teplákovou, tedy Zuzkou Hubeňákovou a její knížkou Postřehy teplákové bohyně s podtitulem Odpovědi na otázky, na které se nikdo neptal.
Zuzka má cit pro jazyk a talent nacházet vtipnou stránku v těch nejběžnějších situacích, které dnes a denně všichni zažíváme, přičemž většinu z nás by nenapadlo se na ně dívat s humorem. Kdo by to řekl, že ve vás vyvolá salvy smíchu popis telefonování v místnosti s dětmi, čtení návodu na lití sádry do formiček, přihlašování dítěte do školky (které si v Zuzčině podání nezadá se zdoláváním Pevnosti Boyard), scénky z vaření, lyžování či běhání.
V řadě situací budete poznávat sami sebe a všední život už vám nikdy nebude připadat tak fádní. Nebavila mě pouze kapitola o tanečních, ale to bude tím, že ke klasickému tanci mám vztah o něco méně vřelý než užovka k háčkování palčáků. Zato kapitola o dopravních zácpách mě tak smíchy rozsekala, že když se teď v nějaké ocitnu, začnu se nekontrolovaně chechtat v předtuše věcí budoucích, jejichž obrázky Zuzka v mé mysli už navěky vykreslila.
Pozornost drží i názvy kapitol – už už chcete knihu odložit a například vystoupit na své stanici autobusu, když vás titulek Mužská hluchota a mrtvoly přinutí číst dál s myšlenkou „o čem bude proboha tohle?“ a vydat se na okružní jízdu v naději, že ve své stanici vystoupíte napodruhé.
Zuzka Hubeňáková je bloggerka a její knížka vznikla původně jako příspěvky na blog. Stejným způsobem přišla na svět její první kniha Vstupte bez klepání, která mě podobně bavila. Spolu s moderním fotrem Dominikem Landsmanem pak napsali Deníček moderního páru (proslýchá se, že Zuzka psala a Dominik vařil a nosil kávu a ovíval ji vějířem – Dominik tento fakt potvrzuje, pouze dodává, že tomu bylo opačně, on psal a Zuzka mu podávala pivo a doutníky. Tak nevím. Pravda bude nejspíš někde uprostřed.).
Postřehy teplákové bohyně jsou příjemným čtením na večer, když přijdete domů unavení z práce, či například do autobusu, kdy není třeba soustředit se příliš na děj. Dozvíte se mimo jiné, co je to pampelíno, proč ranní sova nikam nedoskáče, nebo proč není dobré experimentovat s osmičkami. A jako bonus získáte seznam vět, které by žádný muž neměl vyslovit (a který, milé čtenářky, můžete nenápadně podstrčit své drahé polovičce).
Jen podtitulek mi připadal trochu zavádějící – nebyla jsem si přesně jistá, na co v textu nacházím odpovědi. Tedy kromě toho, že skutečně záleží jen na nás, jak budeme na danou situaci reagovat. Napříště už se nebudu rozčilovat, když si na záchodě v kině nedopatřením sednu na mokré prkénko, anebo mě řidič autobusu nechá doběhnout až těsně na dosah schůdků, a pak mi s radostí zavře dveře před nosem. Vzpomenu si, že Zuzka by z toho určitě měla další kapitolu do nové knížky, a předem se tomu sama zasměju.
Děkuju nakladatelství Knižní klub za zaslání recenzního výtisku.
Napište komentář